O MÝDLECH

za první výrobce mýdla jsou označováni Babyloňané. S tímto praktickým vynálezem přišli někdy kolem roku 2800 př. n. l. 

Archeologové objevili záznamy z té doby, které jsou v podstatě prvními dochovanými recepty na výrobu mýdla.

Tuky se tehdy kombinovaly s vodou a popelem z ohniště. Vzniklý produkt se ovšem nevyužíval k osobní hygieně. Pravděpodobně sloužil spíš

jako čistidlo textilních vláken, z nichž se následně tkaly látky.

O něco později se mýdlo objevuje u starých Egypťanů. Ti kombinovali živočišné tuky s rostlinnými oleji a alkalickými solemi. Vzniklou látku však také

nepoužívali k běžnému mytí těla. Namísto toho sloužila k lékařským účelům – mýdlo mělo urychlit hojení ran či pomáhat proti kožním potížím.

Podobným způsobem, tedy jako lékařský prostředek, využívali mýdlo i Římané. V troskách Pompejí byla dokonce objevena mýdlárna s hotovými

mýdlovými kostkami.

Ve 2. století našeho letopočtu nastává pro mýdlo zásadní zlom. Římský lékař Galenos poprvé přichází s myšlenkou využívat jej pro očistu těla.

A z výroby mýdla se pomalu ale jistě stává řemeslo.

V raném středověku se výrobou mýdla zabývali hlavně Arabové. Obohacovali jej o nejrůznější rostlinné a aromatické oleje a barviva. Jako první

také využili hydroxid sodný, který je součástí mýdel dodnes.

V Evropě je centrum mýdlového průmyslu především v Itálii a Francii, kde voňavým řemeslem proslulo město Marseille. Při výrobě se uplatnil hlavně

olivový olej ve spojení s popelem z mořských rostlin. Mýdla se používala při koupelích, při praní i holení.

Dále se výroba šířila do Anglie a Nizozemí, kde se k jeho výrobě používal rybí tuk a hovězí lůj. Nedosahovalo však takové kvality, jako v jižních zemích.

V Čechách byla výroba mýdla z velké části starostí hospodyněk a to až do 17 století. Známým podnikatelem v mýdlovém průmyslu se v Čechách

stal jistý Georg Schicht, řezník a uzenář, pocházející z Rynoltic u Liberce. V jeho šlépějích pokračoval i jeho syn Johann. Ten v roce 1882 založil továrnu

na zpracování tuků, která byla před první světovou válkou největší svého druhu v kontinentální Evropě. 

Mydlářství se u nás dařilo, mydlářský cech v Praze existoval už od roku 1464.

A co nám říká pověst ?

podle římské legendy to s objevením mýdla bylo trochu jinak. Údajně k němu došlo v podstatě náhodou, a to u hory zvané Sapo, po které pak

mýdlo dostalo svoje latinské jméno. Na této hoře se konala rituální obětování zvířat. Déšť následně smýval jejich tuk spolu s popelem do řeky

Tibery. Ženy, které tu praly prádlo, zjistily, že jim tato směs jejich činnost výrazně usnadňuje, a tak ji začaly využívat cíleně. Neexistuje ovšem

žádný důkaz o tom, že je tento příběh pravdivý…